Česká sopranistka Jarmila Novotná patří k nejzářivějším osobnostem operní scény 20. století. Během své kariéry zpívala po celém světě, především ve Vídni, Berlíně, Salcburku či Miláně. Domovskou scénou se jí stala Metropolitní Opera v New Yorku, kde účinkovala šestnáct sezon. 

Narodila se v rodině krejčího a ke zpěvu ji přivedly učitelky. S prvními operními rolemi se poprvé setkala v divadelním kroužku a už jako sedmnáctiletá debutovala na jevišti Národního divadla jako Mařenka v Prodané nevěstě.   Zpěv ji krátce soukromě vyučovala i Emma Destinová. V roce 1925 natočila svůj první film Vyznavači slunce a o rok později se stala řádnou členkou opery Národního divadla, kde ji čekaly mj. Violetta v Traviatě, Rosina v Lazebníku sevillském, Jitka v Daliborovi nebo Rusalka. Úzce se spřátelila s rodinou T. G. Masaryka, jehož velkorysá podpora jí umožnila další vzdělávání.

V roce 1929 odjela do Berlína, kde ji čekaly role Concepción, Královna noci, Mařenka, Gilda a Čočo-san. Po nástupu nacismu ale působení v Berlíně přerušila. Do roku 1938 pak působila ve Vídni, kde jí byl udělen titul komorní pěvkyně.

V březnu 1939 odcestovala do New Yorku, kde získala angažmá v Metropolitní opeře. Se souborem absolvovala mnohá turné po USA a během druhé světové války se účastnila vystoupení na podporu Československa. Prosadila provedení Prodané nevěsty v anglickém jazyce (dříve v němčině). Pod názvem Lidické písně nahrála české písně za klavírního doprovodu Jana Masaryka a poprvé provedla písňový cyklus Bohuslava Martinů Nový špalíček. V newyorské opeře vystoupila ve 153 představeních. Její poslední rolí se souborem byl Cherubín v červenci 1956. 

Po válce se vrátila do Národního divadla, kde vystoupila na koncertě ve prospěch Červeného kříže. Uskutečnila také turné po českých a moravských městech. V roce 1948 byl zkonfiskován veškerý její majetek. Na Čechy ovšem nezanevřela a po revoluci v roce 1989 se vrátila, aby aktivně podporovala zdejší hudební život. Založila a dotovala Cenu Jarmily Novotné pro mladé pěvce a od prezidenta Václava Havla obdržela v roce 1991 státní vyznamenámí. V tomtéž roce také vydala v Praze své paměti Byla jsem Šťastná.