Od momentu, kdy tóny české vlastenecké písně Kde domov můj zazněly na veřejnosti poprvé, uplynulo 190 let. Stalo se tak ve Stavovském divadle v Praze, kde měla premiéru hra Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Když autoři svěřovali roli slepého houslisty Mareše populárnímu basistovi Karlu Strakatému, určitě netušili, jak moc se píseň, kterou postava ve hře zpívá, vtiskne do historie.

Obecenstvo píseň zaujala svou poetičností a citlivostí. Vystihovala to, po čem lidé v tu dobu nejvíce toužili a věrně popisovala krásu rodné země. Píseň žila, doslova znárodněla, ale také byla v průběhu času zakazována cenzurou.

První sloka písně se po vzniku Československa v roce 1918 stala společně se slovenskou částí Nad Tatrou se blýska součástí státní hymny.

Už v 19. století se ale objevovaly pochybnosti o kvalitách písně pro funkci národní hymny. Výhrady přetrvávaly i v době prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. Písni Kde domov můj se ale podařilo přežít v orchestrální úpravě Otakara Jeremiáše a Václava Trojana až do rozpadu československé federace v roce 1992.

Za první světové války přijal píseň za svou hymnu také zahraniční odboj.

Až do roku 1938 existovala pro silnou německou menšinu také oficiální německá verze hymny.

Zákonné úpravy se státní hymna dočkala v roce 1990.

Současnou hymnu upravuje zákon z roku 1993 o státních symbolech České republiky. Novela v roce 1998 upravila odlišnosti v melodii a slovosledu a jednoznačně stanovila text a notový záznam státní hymny.

Všimli jste si, že naše hymna možná jako jediná na světě začíná pauzou?