Při uvažování o Smetanovi je u nás vžitý obraz starého nemocného, osudem těžce stíhaného muže. Ten však redukuje Smetanu jen na poslední roky jeho života a zcela opomíjí vše, co jim předcházelo. Jako jediný z klasiků české hudby se Smetana narodil "se zlatou lžičkou v puse." Zatímco jeho pokračovatelé Antonín Dvořák, Leoš Janáček i Bohuslav Martinů pocházeli z nuzných poměrů a byli v mládí odkázáni na pomoc druhých, Smetanův otec byl úspěšným podnikatelem – v době Bedřichova narození mu bylo 47 let a spravoval valdštejnské pivovary v Litomyšli. Malý Bedřich byl tedy dobře zaopatřen a jako první syn po mnoha dcerách jistě i hýčkán. V rodině se hodně muzicírovalo a talentovaný Bedřich se začal učit na housle a na klavír. Po dalších pěti letech strávených v Jindřichově Hradci, kde byl správcem pivovaru černínského si jeho otec nejprve pronajal a v roce 1835 výhodně v dražbě zakoupil malý barokní zámek Růžkovy Lhotice, ke kterému patřil hospodářský dvůr, pivovar, hostinec, zahrada, polnosti, rozlehlý kus lesa. Bedřich tu prožil nejšťastnější léta, navštěvoval taneční zábavy, stal se vášnivým lovcem, se sourozenci hrál loutkové i ochotnické divadlo, později se sem vracel na prázdniny. Zde také prožil své první lásky a pro tu největší z nich složil slavnou Louisinu polku.  Teprve v roce 1844 musel František Smetana v důsledku hospodářské krize Růžkovy Lhotice prodat. 

Na rozdíl od výše uvedených klasiků české hudby, kteří prožili dětství v chudobě a postupně se svou prací domohli značného majetku, tedy Smetana opsal životní dráhu zcela opačnou a zemřel takřka bez prostředků. To by však v našem vnímání prvního z klasiků české hudby nemělo zastínit šťastná léta jeho mládí.